,,Bůh je tam,

kam ho vpustíme."

František Drtikol

Kdo je Daniel Petlák

terapeut celostní medicíny

Nejsem věřícím člověkem, nevyznávám žádné náboženství, ani nepatřím do žádné spirituální skupiny, a přesto jsem v každodenním spojení s Universálním bytím. Nejsem věřícím, jsem tvořícím. Jsem tvůrce své vlastní reality pomocí transformačních procesů vnitřních změn. Každý máme přístup k této Božské alchymii, k níž se můžeme dopracovat vědomou prací na svém životě. 

Je až zbytečné sem psát veškeré mé tituly, studia a úspěchy, neb ani jedno neformovalo mé vědomí, v jakém se nachází dnes. Bylo to teprve až napojení do sebe, postupné čištění nashromážděných programů mysli a čtení záznamů své duše. Až teprve ta mě naučila vědomostem a dovolila mi se rovzpomenout, kým skutečně jsem. Pochopil jsem, že studium nepochází zvnějšku - hledáním informací mimo sebe (v knihách, učebnicích, školách) dojdeme omezenému množství informací, jež jsou přepsány podle chápání lektora či autora. Avšak hledáním informací v sobě teprve dojdeme nekonečnému poznání, které vychází pouze z nás a je přizpůsobeno našemu pochopení. Není přepsáno, je v čisté ryzí formě a je nám předkládáno plné a ucelené. Proto nemohu říci, že jsem se celostní medicínu naučil ve školách. Naučil jsem se ji na sobě vědomým pozorováním všech pochodů.

Byl jsem ovcí

Vědomým tvůrcem jsem však posledních pár let, dříve tomu tak nebylo. Dnes je mi 26 let a mám za sebou 8-letou transformační cestu. Říká se, že jeden cyklus poznání trvá u žen 7 let a u mužů 8 let - u mě tohle platí naprosto. V 18ti jsem byl úspěšným basketballovým hráčem se zkušenostmi v mládežnické extralize. Můj život byl velmi aktivní - trénoval jsem až pětkrát týdně a každý víkend hrál zápasy. Do toho jsem měl plno kamarádů, pečující a láskyplné rodiče s výborným zázemím a úspěšně studované nejprestižnější brněnské gymnázium. Někdo by si řekl, že jsem žil naprosto šťastný život a nemohlo se mi přeci stát to, co se mi přihodilo dál. Nechybělo mi absolutně nic. 

Po úspěšné maturitě se totiž stalo něco, na co do konce života nezapomenu. Stalo se něco, co mi navždy změnilo život - a jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčný. Jel jsem v létě s kamarády do maringotky k přehradě. Hned první večer jsem si šlukl jointa, dal si panáka vodky a - zkolaboval. Cítil jsem tíseň na hrudi, blbě se mi dýchalo, jako by mě někdo škrtil. Srdce mi začalo tlouct jako o život a bál jsem se, že mám infarkt. Lehl jsem na zem, pomalu omdléval a viděl vše v šumu a bílé barvě. Neslyšel jsem kamarády, motala se mi hlava a dorazila panická ataka... Myslel jsem, že umírám. Najednou jsem viděl, jak pomalu opouštím své tělo, přestal jsem jej naprosto vnímat. A přesto jsem v něm zůstal, duše mi neodešla. Panický záchvat trval téměř hodinu a je celý natočený na videu mými opilými kamarády. 

Mé tělo již nevydrželo fyzický ani psychický nápor a jednoduše zkolabovalo, vyčerpalo se. Následoval rok plný každodenních záchvatů paniky, úzkosti, mimotělních stavů depersonalizace i derealizace, projevily se deprese a dostavil se únavový syndrom... Žil jsem v programu oběti. Byl jsem ovcí uzavřenou v ohradě neschopné přijmout, že si za problém může sama. Věřil jsem lékařům i psychiatrům, že mě mohou spasit, avšak ani po roce mi nebyli schopni pomoci. Neměl jsem na výběr - škola, rodiče, i celý systém nás v tomto vychovávají - že odborníci mají lepší přístup k léčení našich problémů. A zabili v nás tak zodpovědnost za své vlastní zdraví. Odevzdáváme tak své otěže do rukou vlčáků, jež řídí naše stádo. Hloupé a nezodpovědné stádo. Než nás osud dostane na samotnou hranici existence, kdy už vyzkoušíme všechno. Projdeme lekcemi a uvědomíme si, že učení zaklaplo. Vesmír se nám celou dobu snažil něco říct. Nyní jsme schopni přijmout nový pohled na realitu. Stalo se tak na jaře dalšího roku, kdy jsem se poprvé setkal s revoluční myšlenkou skrze svého kamaráda, že za své problémy si mohu sám a taky se z nich sám mohu uzdravit. A z ovce se stal sběrač střípků pravdy, který se snažil pochopit celou mozaiku. 

Stal jsem se sběračem

Jakmile jsem obdržel revoluční myšlenku, že za své problémy si mohu sám a pokud za ně přijmu zodpovědnost, mohu se sám uzdravit, započalo hledání. Říká se, že je-li žák již připraven, učitel se najde. A přesně to se mi stalo. Nebyl však jeden, bylo jich hned několik. Za první považuji mé dva poradce z české firmy Green Ways - Martina Václavka a Irenu Horákovou. Tito zažehli první jiskru, dodali mi potřebné informace, knihy i filmy a hlavně mě provedli transformací k sobě. Studováním metafyzikálního zákonu přitažlivosti (film The Secret) jsem pochopil, že vše, co vysíláme zevnitř, si tvoříme okolo sebe. Změna myšlení tedy byla tím prvním, co jsem na své cestě musel udělat. 

Další změny na sebe nenechaly dlouho čekat, neb na firemních setkáváních jsem potkával mnoho inspirujících lidí se zdravým životním stylem. Všichni z nich čistili svá těla detoxikačními a protizánětlivými potravinami, bylinami a stravou podle ročních období. A tak jsem začal měnit své stravovací návyky - hledal jsem vhodný styl pro mě a nalezl jej právě ve stravování podle ročního období, což je vlastně výživa dle pěti elementů TČM. Bylo jaro, zaměřil jsem se tedy na jarní období a zařadil i detoxikační program. Tehdy jsem ještě netušil, že uzdravení je již za dveřmi...

Posledním pilířem potřebným k uzdravení bylo dýchání a zklidnění. Můj doposud aktivní způsob života se musel zpomalit. Naučil jsem se dýchat do břicha a když přišla panická ataka (do této doby jsem ji měl až třikrát denně), dokázal jsem ji rozdýchat. Následně jsem začínal zlehka meditovat a uvnitřňovat svoji pozornost dovnitř. A začaly se dít zázraky... Jakmile jsem totiž obrátil pozornost dovnitř, najednou jsem vnímal všechny ty pochody. Pochopil jsem, že mám pouze strach ze ztráty kontroly nad svým životem, nad svým tělem i nad svým osudem. Najednou mi začaly chodit informace zevnitř, jako kdybych s někým vedl dialog. A tehdy se to stalo. Po již týdenním nahlížením do svého nitra jsem si najednou začínal všímat, že panické záchvaty, strachy a úzkosti pomalu mizí! Dokonce i nálada se mi začala zlepšovat, deprese ustupovala, energie se vracela a únavový syndrom najednou přestával být syndromem. Od této chvíle mi trvalo jen několik týdnů, abych se plně uzdravil z panické poruchy, depersonalizace, deprese a únavového syndromu. 

Celá cesta však trvala několik měsíců - od rozhodnutí přijmout zodpovědnost za své zdraví, změnit nastavení mysli, přes detoxikační kúry, změnu stravování, až po zklidnění, pomalé dýchání a hlavně - napojení do sebe. Západní medicína tvrdí, že jsou tyto problémy neléčitelné a dotyčný musí brát mnohdy až do konce života antidepresiva a docházet na psychoterapie. Já tvrdím, že se uzdravit lze, a to ještě do pár měsíců, jsem toho důkazem. Dokázal jsem transformovat celý svůj život přes zpracování vnitřních procesů a učinění potřebných změn. 

Poté jsem dokončil studia biomedicíny a rozhodl jsem se jít studovat východní nauky. Studoval jsem dvě školy - v Praze a Ostravě. V Ostravě jsem potkal mého osobního učitele tradiční čínské medicíny a východní alchymie - Petra Nováka, jež mě soukromě provedl tím, co jsme ve škole neprobírali. Od doby mého uzdravení jsem celé roky sbíral veškeré informace o fungování lidského těla a jeho duše. Vstřebával jsem, zkoumal a zkoušel sám na sobě. 

Ulovil jsem to, co jsem hledal

Jakmile jsem tedy byl připravený vydat se na cestu poznání, přišly mi do života dvě nejdůležitější ženy. Ženy, jež mi kompletně změnily nahlížení na realitu, na sebe samotného a dokonce i na celé mé dosavadní zkušenosti. Najednou jsem si uvědomil, že čím více vím, tím se více oddaluji od sebe. Každou další přidanou informací jsem si sice skládal mozaiku o tom, jak všechno funguje, avšak nebyla to moje mozaika - byly to střípky poznání někoho jiného. Byla to cizí moudrost, co mě učila, ne má vlastní. A tyto ženy mě naučily důvěřovat sobě, svému nitru a žádat o jeho učení, neb každá duše má své vlastní záznamy informací, které si pamatuje po všech životech. Pochopil jsem, že největším poznáním není hledání objektivní ucelené pravdy, ale nalezení sebe. A tak jsem přestal hledat mimo sebe a zaměřil veškerou pozornost dovnitř do Království svého srdce. 

A tyto dvě ženy jsou - Iveta Oulehlová z Prostějova, jež mě naučila napojit se do svého Království, sjednotit mnoho střípků duše, očistit mnoho z nezpracovaných vzorců karmy a hlavně propojit mě s mým vlastním zdrojem energie. Od té doby vnímám vibrace, na které již mé tělo dávno zapomnělo a navrátila mě tak zpátky k přirozenosti. Druhou ženou je Petra Marie Nárožná z Prahy, jež mě naučila s touto vlastní energií pracovat, pochopit její účel, integrovat ji do běžného života a hlavně pochopit svoji vlastní mikrokosmickou orbitu - Božskou alchymii. Od té doby jsem vědomým tvůrcem svého života a nechávám se vést svým nitrem, nikoli myslí.

Pochopil jsem, že není Bůh nad námi, toho si vytvořili sami lidé, aby měli čemu věřit v časech beznaděje. Existuje pouze Bůh v nás a skrze nás tvoří přesně to, co si zasloužíme. Dostáváme lekce, které potřebujeme ke svému růstu. Jestliže jsme něvědomými ovcemi, hledáme ho mimo sebe a modlíme se pro lepší zítřky. Jestliže jsme vědomými lovci, jsme vděční za každou životní situaci, snažíme se pochopit, co nám jí chce Božství říct a pokorně mu poděkujeme. Jakmile situaci pochopíme, můžeme se z ní mnohé naučit a vědomě díky ní tvořit. 

K Božskému vědomí je však třeba se dopracovat, nemůže se otevřít okamžitě každému, a už vůbec ne cynickému člověku bez respektu k němu. Proto nejsou žádné vnější důkazy o Boží existenci, protože vychází pouze zevnitř, což logicky, světsky či egoisticky uvažující člověk nemůže pochopit. Na cestě k jeho nalezení nám pomohou čtyři průvodci. Prvním je bezpodmínečná láska, skrze kterou milujeme naprosto každého stejným dílem. Je to ona, díky níž můžeme odpustit komukoliv a díky níž chápeme, že každý pouze jedná podle toho, kolik má lásky v sobě. I vrah či agresor jedná pouze podle toho, že nemá naplněný život a obdržel od okolí i od sebe málo lásky, čímž nemá úctu k lidskému životu. Dalším průvodcem je pokora, která nás učí odevzdat lpění na slepé cestě a přijmout, že něco mnohem Vyššího nás vede. Třetím průvodcem je vděčnost. Bez ní bychom vším opovrhovali a Božské úmysly zatracovali. Vše se děje z nějakého důvodu a cokoliv zlé je pro zkušenost dobré. Proto buďme vděční za všechno, co se nám děje, neb vše nám dává možnost to pochopit a změnit. Posledním průvodcem je sebeúcta. Ta nás udržuje v ostražitosti, aby s námi nemohli ostatní manipulovat, či abychom jim přehnaně nepomáhali. Každým krokem mimo sebe si ublížíme. Každým nenastavením si osobní hranice dovolíme, aby někdo ublížil nám. Sebeúcta slouží k bdělému vyrovnání a pevnému zakořenění do sebe, aby naše energie neutíkala, my tak mohli dojít svému poznání a vést k němu i ostatní. 

Přeji vám, ať vystoupíte z ohrady nevědomé ovce na dobrodružnou cestu sběrače střípků o pravdě až k finálnímu ulovení své vlastní Božské prostoupenosti. Pokud to má být vaše cesta, pak po ní půjdete. Pokud to nemá být vaše cesta, pak půjdete jinou. 

A pokud budete potřebovat nasměrovat, najdete mě tam, kam si dovolíte mě vpustit. 

Daniel Petlák, 2020

STUDIUM

ZDARMA EBOOK: JAK JSEM SE ZA 6 MĚSÍCŮ UZDRAVIL

z deprese, chronické únavy, panické poruchy a úzkostí.